PPPD z pohledu psychologa

MIlustrační fotoůj názor na prospěšnost co možná nejranějšího navázání vztahu mezi dítětem a stálou jednou osobou je opodstatněn nejen teoretickými domněnkami a výsledky výzkumů, ale především na základě mých vlastních mnoholetých pracovních zkušeností.

(Pracuji jako školní a poradenský psycholog 27 let. 3 roky jsem psychologicky vyšetřovala děti v dětském domově. 5 let jsem pracovala jako výzkumný pracovník především zjišťující vliv různých estetických podnětů ve výchově a výuce na rozvoj tvořivosti. Univerzitu Karlovu obor jednooborová psychologie s klinickou specializací jsem zakončila s diplomovou prací a výzkumem na téma Raný vývoj vztahu mezi dítětem a matkou pod vedením doc. Matějčka).

Na počátku existence přechodné pěstounské péče jsem byla k tomuto projektu nedůvěřivá. Byla jsem si vědoma velkého rizika spojeného s potenciálním traumatem dítěte plně navázaného na jednu osobu pouze na přechodnou dobu, které tento bazální vztah ztratí a bude se muset navázat na osobu jinou. Měla jsem pochybnosti, zda frustrace ze ztráty původní osoby v roli matky neeliminuje pozitivní podněty k jeho zdravému psychosociálnímu rozvoji umožněné právě tímto typem péče oproti péči ústavní.

Na základě cca 5letého sledování konkrétní praxe jsem si ale v současné době jistá, že předpokládaná frustrace dítěte ze změny osoby v roli matky je méně nebezpečná a poškozující (za předpokladu dodržování všech doporučených fází k předání dítěte do nové rodiny) než blokace zdravého psychosociálního vývoje dítěte v ústavní i sebelepší péči z důvodu nemožnosti uspokojení zásadní potřeby dítěte navázat se na jednu pečující osobu.

Pokud stát chce těmto psychosomaticky oslabeným novorozencům pomoci v jejich optimálním rozvoji (což se jistě do budoucna státu - společnosti vyplatí), je žádoucí z mého hlediska:

a) především legislativně urychlit předání nechtěného novorozeného dítěte do péče "chtěné"

b) v mezidobí dítěti poskytnout možnost normálního psychosociálního rozvoje v pevné vztahové dyádě s osobou v roli matky.

V Praze dne 2. 2. 2015

PhDr. Lenka Koháková - psycholog

lenkakohakova@seznam.cz